Festival J. J. Ryby pokračuje poutní bohoslužbou k poctě sv. Kříže obětovanou za J. J. Rybyu

V Rybově době hudba v chrámu nikdy nezaznívala v dnešním slova smyslu „koncertně“, ale byla organickou součástí liturgie, která jí byla základem, inspirací a důvodem její tvorby. Hudba zněla výhradně z kůru, umocňovala duchovní prožitek, pozornost přítomných však byla soustředěna k hlavnímu oltáři, u nějž byla mše sloužena. Mistrná instrumentace, pozoruhodná práce s textem s důrazem na jeho význam a nesporná autorova zbožnost a úcta k liturgii dělají i z těchto drobných kompozic díla duchovně hluboká, hudebně hodnotná a posluchačsky vděčná.

Do unikátních, s Rybou autenticky a nerozlučně spjatých prostor kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, se po staletích vrací v rámci 7. ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby 2024 a oslav Roku české hudby 2024 nádherná a v mnoha skladatelských aspektech zcela mimořádná Mše ve vážném stylu č. 1 a moll. Ta se stane středobodem nedělní poutní mše svaté k svátku Povýšení sv. Kříže od 8.30 hodin dne 15. září 2024 sloužené P. Mgr. Petrem Misařem, administrátorem Římskokatolické farnosti Starý Rožmitál.

Ryba psal mše celý život a jeho mešních skladeb, které byly z církevních kompozic nejdůležitější, se nám zachovalo celkem 89. Proto na nich můžeme sledovat jeho skladatelský vývoj, kde vyšel z klasicismu a dospěl až k základům romantismu. Soubor Tres missae serio stylo (a moll, C dur, e moll N 381-383), věnované řediteli kůru a strahovskému knihovníkovi Janu Bohumíru Dlabačovi, jsou ukázkou vyspělosti Rybovy kontrapunktické techniky.

Missa 1ma serio stylo in a, čili tedy Mše ve vážném stylu č. 1 a moll, je komponována pro čtyřhlasý sbor, čtyři sólisty (soprán, alt, tenor, bas), dvoje housle a basso continuo (varhany). Sólisté v této mši nemají velký prostor či samostatné árie, lze tedy předpokládat,  že Ryba počítal se sóly ze sboru.  Veškeré hlasy jsou zpracovávány důsledně kontrapunkticky, a to jak imitační, tak i neimitační technikou. Těžištěm celého díla je, jak už to u mší často bývá, CREDO. Tato část začíná v c moll a dostává se až do f moll (Et incarnatus est), kde nalezneme na tu dobu řadu pozoruhodných modulací a harmonických postupů. S textem „Et ressurexit“ se Ryba vrací do jasné, k základní tónině paralelně příbuzné C dur. Část Benedictus je svěřena sólistům, avšak ani zde neslevuje z náročného kontrapunktického řešení a neulehčuje si skladatelskou práci ariosními místy. Co do rozsahu je tato mše typu brevis, čili krátká mše, avšak úrovní zpracování se zcela vymyká dobovému úzu tohoto žánru a dokonce převyšuje Missy brevis i takového skladatele, jakým byl Wolfgang Amadeus Mozart.

Zástupci Společnosti Jakuba Jana Ryby z Rožmitála pod Třemšínem k události dodávají: „V polovině měsíce září oslavíme svátek našeho farního kostela, svátek jeho jména či zasvěcení. Jako každá lidská bytost má také každý kostel své narozeniny (výročí posvěcení) a jmeniny (pouť). Poutní mši svatou k svátku Povýšení sv. Kříže, jehož počátky sahají až do 5. století, letos patrně poprvé od Rybových dob doprovodí Rybova hudba. Mši a moll z r. 1802 doplní Graduale Christus factus est, v němž Ryba skvostně zhudebnil slova z listu sv. apoštola Pavla Filipanům, jež představují jeden z textů předepsaných pro svátek Povýšení sv. Kříže a shodně i pro liturgii Zeleného čtvrtka. V minulosti slavila pouť jako jeden z největších svátků celá obec, pak se přidaly atrakce a tato původně církevní slavnost byla zredukována jen na světskou zábavu. Ale i ta se postupně ztrácí. Původní podstata tu však stále je a dveře našeho farního kostela jsou otevřeny všem, a to nejen o půlnoční, ale každou neděli. Těšíme se na společenství, které společně vytvoříme. Kéž nás k tomu inspiruje i Rybova hudba jako nejniternější vyznání jeho zbožného srdce.“

Rybovu hudbu připravila společnost Anthonea Musica s.r.o. a soubor L´Armonia Terrena Ensemble & Vocale, nastudoval a řídí dirigent a umělecký šéf Festivalu Jakuba Jana Ryby Zdeněk Klauda.               Šimon Kaňka