Memoriál ve Starosedlském Hrádku - 18.ročník aneb "Den plný zvratů"

Vše začalo už ráno. Probouzíme se a - horko k padnutí. Ve vzduchu visí otázka - pojedeme, či nikoliv? Jsme však obhájci loňského prvenství a tak možnost, že bychom se nezúčastnili, vůbec nepřipadá v úvahu. Navíc u nás pokračuje generační výměna a je potřeba, aby se mlaďasové dostatečně otrkali. Po příjezdu nás čeká již tradičně výborně připravená aréna a řada nabuzených týmů vrátit nám loňskou porážku. Teplota stále stoupá. Po úvodním nástupu a rozlosování se jde na věc. Aleš losuje číslo 6 a to je rozumná pozice na rozkoukání se a případné přiučení nějakých nových fíglů. Na drahách se postupně střídají jednotlivé týmy. Teplo graduje a na obzoru se objevují první mráčky. V ten moment přicházíme na řadu a závod zahajujeme průměrným časem okolo 31 sekund. Sice zatím o nic  nejde, je nám však jasné, že pokud chceme pohár, musíme následující 3 útoky vyhrát. Postupně nás přichází podpořit řada sousedů z naší vesnice a to nám zvedá náladu. Teplota již nestoupá, zato mráčky se během několika minut mění v temné mraky nevěštící nic dobrého. Stačím udělat 2,3 snímky a je to tu - bouřka se vším všudy. Živly řádí, z oblohy se valí proudy vody, sem tam šlehne blesk a v našem letitém stanu se najednou tísní 22 Tušováků. Z relativně suchého místa obdivujeme borce z ostatních týmů jak se i v tomto nečasu perou se svými útoky (ještě, že už to máme za sebou). V tu chvíli je soutěž přerušena. Počasí si naštěstí po půlhodince dává říct, bouřka utichá, vzduch se pročišťuje a zároveš se i trochu ochlazuje. To všem vlévá do žil novou energii a soutěž pokračuje poslednímo rozřazovacími útoky. Po chvíli je rozhodnuto a dozvídáme se soupeře do PLAY-OFF - jsou jím naši dlouholetí kamarádi z Vrančic, takže to bude bratrovražedný boj. To se ve chvíli potvrzuje, boj je to vyrovnaný, na nástřiku jsme o trochu dříve, ale nemáme vodu, resp. máme, ale hrozně pomalou. Vrančičtí jsou však na tom ještě hůře, zaznamenáváme tedy první dnešní vítězství a těšíme se na další soupeře. Tím jsou hoši z Hlubyně a nutno podotknout, že jejich výkony budí respekt. No nic - musíme do toho dát vše a třeba se stane zázrak. Tak ještě vzájemné pozdravy, startovní výstřel a letíme. Vše klapne, soupeři jsme více než vyrovnaní a zaznamenáváme čas 26,7 sekund (to je na naše poměry výborný čas). I tak dobrý čas však na vítězství nestačí, soupeř byl o 2 sekundy lepší. Uznáváme naši porážku a soupeři gratulujeme. Stále mi však vrtá hlavou ta voda - dnes je prostě moc pomalá. Není však čas věšet hlavy, ještě nás čeká souboj o třetí místo s kluky z Ostrova. Vše docela klapne, u terčů jsme o něco dříve, voda však opět nic moc, nervydrásající koncovka a - těsně vítezíme! Naše radost však trvá jen pár vteřin než vytáhneme savici z kádě bez koše a nekompromisně dostáváme N. Radost tedy střídá smutek, ale o tom to je a příště to bude určitě lepší. Ke všemu ještě nacházíme pravděpodobnou příčinu té vody - savice je zlomená a nejspíš si mašina přisávala vzduch. Takže letos sice bez poháru, zmoklí a bez savice, ale s velkým příslibem do budoucna. Dělá mi radost výkon i přístup mladých kluků. Pokud budou v započatém trendu pokračovat, máme se i v příštích letech na co těšit. A zároveň je třeba poděkovat i fanouškům, kteří letos dorazili v hojném počtu. Jen tak dál!

Závěrem ještě složení našeho týmu: velitel - Aleš, strojník - Vojta, koš - Michal, béčka Verča, rozdělovač Láďa, proudy Pepa a Petr. Kromě Aleše a Petra všichni absolvovali na těchto postech svůj první závod.

A jak vůbec memoriál dopadl? Vítězství v hlavní kategorii si zapsali kluci z Bukové, kteří v nervydrásajícím finále těsně porazilli domácí Hrádečáky (oba týmy dosáhli 15-ctkových časů), v naší kategorii PS12 zvítězili naši přemožitelé ze semifinále Hlubyně a v ženské kategorii pak holky z Radětic

Pokud Vás zajímají výsledky, mrkněte sem. A pokud si chcete zasoutěžit v trochu jiném hasičském klání, přijeďte 20.6.2015 do Tušovic na 11.ročník Tušovických osmiček